[TEXT:] [C] [D] [G] (1)Ten den, co vítr listí z města svál, [C] [D] [Emi] můj džíp se vracel, jako by se bál, [C] [D] [G] že asfaltový moře odliv má [C] [D] [E] a stáj že svýho koně nepozná. [G] [D] (R)Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst, [Ami] [Emi] řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest, [G] [D] tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš, [Ami] [Emi] tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš [D] [G] naposled, naposled. (2)Já z dálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát, proč vítr mlátí spoustou okenic, proč jsou v ulici auta, jinak nic? (R)Řekni... (3)Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odněkud něžný tón flaut a v závěji starýho papíru válej' se černý klapky z klavíru. (R)Řekni... (4)Tak loudám se tím hrozným městem sám a vím, že Terezu už nepotkám, jen já tu zůstal s prázdnou ulicí a vosamělý město mlčící. (R)Řekni...

Osamělý město

Wabi Ryvola

2

12. 07. 2014