[TEXT:] [C] [F] [G] [C] [F][G] (1)Ať bylo mně i jí tak šestnáct let, [C] [Ami] [Dmi] [G7] zeleným údolím jsem si ji ved', [C] [C7] [F] [Fmi] byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct, [C] [G7] [C] [F][C] když na řasách slzu má velkou jako hrách: [C7] [F] [Fmi] [Emi] [Ami] (R)„Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid, [Dmi] [G7] [C] [C7] žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý, [F] [Fmi] [Emi] [Ami] já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát? [Dmi] [G7] [C] [F] [C] Nejsem žádnej ideál, tak nech mě jít zas o dům dál.“ (2)A tak šel čas, a já se toulám dál, v kolika údolích jsem takhle stál, hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč, bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč. [C7] [F] [Fmi] [Emi] [Ami] (R)„Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,... (I)Rec: Já nevím, kde se to v člověku bere -- ten neklid, co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká, já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt. [C7] [F] [Fmi] [Emi] [Ami] (R)„Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,...

Sbohem, lásko

3

08. 11. 2026