[TEXT:] [E] (1) Z vojenské stanice, tam poblíž hranice [H7] Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl a domek hliněnej s malými okny, z kterých mu mávala, [E] když kolem s patrolou jel. Dítě spolu měli před Květnou nedělí a vítr dětský pláč [E7] [A] svou písní přehlušoval. [E] (R) Ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické [H7] [E] osud tam do vínku dal. (2) Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídala z El Pasa zář a vítr zvečera plný těch světel šeptal jí do snění a chladil ji horkou tvář. Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila aby ji tam někdy vzal. (R) Ústa s barvou vína... (3) A roky letěly, děvče už dospělý rozhodlo se že chce jenom tam v El Pasu žít, otec když tvrdě spal vzala svý šaty a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. Tam život začíná, červená kantýna, její smích orchestr honky-tonk přehlušoval. (R) Ústa s barvou vína... (4) Už není nevinná číšnice Fellena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, zná sliby pastorů, zlato prospektorů a přitom se jí o jedný velký lásce zdá. Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty, muž, kterej jinej než ti, co dřív znala, se zdál. (R) Ústa s barvou vína... (5) Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěl a hned neříkal že ji má rád písničky o koních, balady z farem s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. Teď život začíná, cítila Feleena, po pláních chodili a vítr s nimi se smál. (R) Ústa s barvou vína... (6) Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr. Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl když měsíc za mrakem stál. (R) Ústa s barvou vína... (7) Náboje u pasu, čekali v El Pasu v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, v sedle se naklonil tak nějak stranou a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. Konec je naděje, na všecko pozdě je, Feleeno, neplač a směj se, jak já jsem se smál. (R) Ústa s barvou vína... (8) Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran, růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal. (R) Ústa s barvou vína...

Feleena z El Pasa

Jan Vyčítal

3

03. 07. 2015