[Gmaj7](320002) [TEXT:] [G] [Gmaj7] [G6] (1) Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl, [G] [Ami] [Ami7] pár kůží a krb, co dřevo z něj voní, [D] s jarem, když máj rozdá barvy svý, [D7] [G] tu sosna krásná nad chajdou se skloní [G] [Gmaj7] [G6] a říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem, [G] [E] svý "ahoj" jí dáš a pak je tu den. [C] [Emi] Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, [D7] [G] svět s ním, svět s ním. (2) Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš a koruny stromů tě uvítaj' rosou, víš, že času je dost, to znáš, a možná potkáš někde dívku bosou. Po slůvkách, který se říkaj, po dnech něžných stisků vás uvítá chajda -- a zas je tu den. Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, svět s ním, svět s ním. (3) Však náhle volání táhlé ti přeruší snění a oznámí všem: "Je poslední den," voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabolí. Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, co nosil tě v náručí romantickém. Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, svět s ním, svět s ním.

Hráz

Jan Nedvěd

2

09. 09. 2016